PÁTEK - tentokrát už celý (v knihovně jsem předtím nestíhal :)
Tož jsme dorazili na hranice s Anglií do francouzského Calais. Bylo takových 8:00. Běžná pasová kontrola proběhla v pohodě, až na jednoho Slováka, kterého si vzali stranou (ale nakonec to s ním bylo O.K.). Podle jeho slov se mu to stávalo na každých hranicích, ale vždy ho nakonec pustili :) Dalších 30 minut v Eurotunelu bylo celkem v pohodě, až na jedno dítě, které se v autobusu poblilo... co s ním chcete dělat, když jste v autobuse, který je ve vlaku a jede v tunelu? Nic. Prostě jsme si nasadili kolíčky na nos a dělali že nic... :)
Autobus mě nakonec opravdu vysadil hned po výjezdu z tunelu... Ovšem ne v Doveru, ale v Hythe... Zároveň se mnou vystoupila i půlka romské rodinky a autobus odjel. Bylo to hned u Tesca, tak jsem si šel nakoupit a musím říct, že za naprosto lidové ceny: čokoláda 25p, chleba 48p a 1 litr pomerančového džusu za 16p (tomu sem ani nechtěl věřit). Dobře naladěn jsem si to namířil směrem do vnitrozemí a dostal jsem se do jednoho městečka, jehož název jsem už zapomněl :) Jediný průser byl ten, že tam bylo moře... (plánoval jsem totiž jít do vnitrozemí) Dal jsem se tam do řeči s jedním klučinou a na dotaz "Where is the nearest farm?" ukázal rukou a řekl: "Folkstone." Podle mapy to byl 1 cm, ale ve skutečnosti 8 km...tož jsem šel a užíval si pohledu na rozbouřené moře, jehož vlny narážely na oblázkové pobřeží.
Jsem ve Folkstone. Farma nikde :)
Ptal jsem se jedné borky a ta mi ukazuje směrem do centra (myslel jsem, že si dělá srandu - dodnes nevím jestli si ji dělala, nebo jsem jen něco přehlídl). V centru každý ukazoval na okraj města. Pak zase do centra. Pak zase na okraj...Už jsem měl toho chození sem a tam dost a řekl si, že tady na to štvu a půjdu do Canterbury (tam měly být další farmy). Tož jsem vstal z lavičky (k údivu místní skupinky bezdomovců) a mašíroval podle směrovek až na konec města, odkud vedla do kopce jediná cesta do Canterbury (kopec mi s mou skříní na zádech připadal jako Mt. Everest :) Ale výhled byl krásný. Tož jsem šel a šel, až zmizel chodník a pak i krajnice (to byl průser). Byl to fakt průser, protože tam byla dvouproudová silnice a hned vedle ní vysoké stromky - jeden vedle druhé úplně natěsno, takže se dalo jít jen po silnici...To by možná šlo, ale bylo to v ostré zatáčce a vůbec nešlo vidět dopředu... Vrátil jsem se zpátky a stopoval. Když mi ale po 20 minutách nikdo nezastavil a jeden řidič na mě ukázal drze svůj palec, tak jsem se nasral a šel zpátky s tím, že tu zatáčku prostě proběhnu... Jo... proběhnout - se skříní na zádech... Počkal jsem si až nic nejelo a vběhl jsem do zatáčky. Otevřel jsem mi pohled na rovnou cestu - ovšem stromy natěsnané jeden vedle druhého pokračovaly až do dálky, kde už jsem je ani neviděl - PRŮSER. Řeknete si, proč jsem nešel bokem mimo cestu. Já chtěl, ale plotky s nápisy "Private" všude kolem mi to prostě neumožnily.... Přeji vám zažít ten krásný pocit, když brzdíte levý jízdní pruh a nemáte kam uhnout. Ještě lepší je pocit, když vás předjíždí dvoupatrový autobus a zároveň se musí vyhnout protijedoucímu autobusu... Přičemž se na cestu vejde sotva oni dva, a to o sebe dřou zrcátky (ano správně: 2 autobusy na cestě, kde o sebe dřou zrcátky + já = autobusový lak na mé krosně + poškrábaný autobus k tomu :) Troubili na mě, ale když mě z nich nikdo nechtěl vzít, tak mi to bylo jedno... Vzal jsem to pak přes pole, kde dalo jít, aniž by na vás pořád někdo troubil, až jsem došel k benzínce. Přede mnou bylo ještě asi 5 mil po dálnici - ovšem krajnice byly zarostlé a kolem byly oplocené pozemky obehnané ostnatým drátem, takže se nedalo jít, aniž bych nerušil provoz na dálnici :) Už se začalo stmívat a po mých zkušenostech se stopováním sem se zeptal raději přímo na benzínce jednoho týpka co čepoval benzín, jestli by mě nehodil do Canterbury. A světe div se - Jo! Říkal, že sice fičí úplně jinam, ale má to po cestě, tak mě tam vezme. Měl černej terenní auťák a fičeli jsme po dálnici krásnou 150-tkou rovnou do Canterbury. Přišla řeč na to, že jsem z ČR a týpek se zasmál a něco rychle řekl, ale nerozuměl jsem ani slovo :) Tak ukázal něco rukama, ale furt mi nesvítalo...Tak jsem mu za jízdy sundal bundu jak chtěl a objevilo se pod ní tričko s nápisem Hells (a ještě něco , ale to si už nemůžu vybavit) - ten týpek byl z motorkářského gangu, který byl založen v Praze. Byl potetovaný od hlavy až k patě, ale tím, že jsem mu řekl, že jsem taky z Prahy (no chtěl ho trochu potěšit :), tak byl vysmátý a pořád něco klábosil (nevím ale co, slyšel jsem každé páté slovo).
Se slovy "Have a fun!" mě vyhodil v Canterbury a fičel si svou cestou. Byla už tma a já furt ještě neměl místo na spaní. Na mapě byl zaznačen jeden hostel, tak jsem šel tím směrem a všiml jsem si cedule, která odkazovala na jeden kemp, a tak jsem si to tam nasměroval. Minul jsem jednu diskotéku Mill House, přičemž jsem potkal skupinku místních výrosků vesele pokřikujících a ukazujících na mou skříň na zádech :) Hudba z diskotéky zněla fakt dobře a musel jsem se držet, abych neodhodil svou "skříň" a nezačal tam tančit své otočky :) Kemp jsem po chvilce našel. Zaplatil jsem si 2 noci a týpek mi ukázal místo, kde si můžu postavit svůj stan. Po tmě se stan staví fakt perfektně :) - zvlášť když zjistíte, že vám chybí jeden kolík (sorry Sovič :) Ale nakonec jsem ho samozřejmě postavil (jsem přece zručnej :) Ještě jsem si hodil sprchu, které byly (naštěstí) zahrnuté v ceně a sladce jsem se uložil k spánku. Řeknu vám tohle byl fakt náročnej den. Navíc mě bolí pravá noha (a hodně), ale to se do rána spraví - musí! Tož dobrou noc :)
